Facebook
Osteoporóza patří k tzv. civilizačním chorobám a představuje jedno z nejzávaž-nějších onemocnění s plošným dopadem na populaci. Ve vyspělých zemích postihuje asi 8 % obyvatelstva a její léčba včetně komplikací odčerpává významnou část z rozpočtu zdravotnictví. Rozvoj osteoporózy probíhá často bezpříznakově a projeví se až jejími závažnými komplikacemi, mezi které patří kompresní zlomeniny obratlů, krčku stehenní kosti a předloktí. Proto také bývá nazývána “tichý zloděj kostí”. V tomto smyslu se osteoporóza podobá takovým onemocněním, jako je např. hyperchole-sterolémie či hypertenze. Zlomeniny postihují nejčastěji populaci 60letých a starších, s dalším stárnutím obyvatelstva bude případů přibývat. Až 20 % pacientů umírá během prvního roku po příhodě a až 50 % je v dalším životě pohybově hendikepováno či přímo odkázáno na sociální služby.
Faktory, které ovlivňují osteoporotický proces, můžeme rozdělit jednak na neovlivnitelné – sem patří genetická dispozice, vyšší věk, ženské pohlaví a bílá rasa – jednak ovlivnitelné, které působí na zdravý vývoj kostí v mládí a časné dospělosti a udržují rovnováhu kostního metabolismu v dalších etapách života. Mezi nejdůležitější faktory, které sami můžeme ovlivnit, patří správně kaloricky i nutričně sestavená výživa, dostatečný přísun kalcia a vitaminu D po celý život. Důraz by měl být kladen na období dětství, gravidity, kojení, při aktivním způsobu života s přiměřeným pohybovým režimem a období po přechodu (což znamená celoživotně). Velmi důležité je i nekuřáctví, omezená konzumace kávy, alkoholu a fosfátů v nápojích a stravě.
Jak osteoporózu dělíme?
Osteoporózu dělíme z medicínského hlediska na primární (mnohem častější u žen a souvisí se ztrátou ochranné funkce estrogenů po přechodu a u mužů s přicházejícím věkem) a sekundární, související s některými chorobami či užíváním léků. Mezi choroby, které nepříznivě ovlivňují kostní metabolismus, patří hyperfunkce štítné žlázy a příštitných tělísek, chronická onemocnění jater a ledvin, některé krevní choroby, revmatoidní artritida, předčasná menopauza a stavy spojené s nízkými hladinami estrogenů, jako jsou poruchy menstruačního cyklu s vysokou hladinou prolaktinu, a v neposlední řadě onemocnění omezující hybnost pacienta. Mezi rizikové léky patří hlavně kortikoidy (prednison, dexametazon…), léky snižující krevní srážlivost (heparin, warfarin), léky s imunosupresivním účinkem, dlouhodobá léčba thyroxinem a některé antikoncepční preparáty navozující hypoestrogenní stav, obzvláště jsou-li podávány v době vývoje kostry.
Jak osteoporózu léčíme?
Základem klasické léčby je přísun kalcia v dávce 500 až 1 000 mg denně (kalcium karbonát nebo citrát). Problémem je jeho s věkem se snižující vstřebatelnost a někdy též špatná snášenlivost z hlediska trávicích orgánů.
Dalším opatřením je přísun vitaminu D v denní dávce 400–800 mezinárodních jednotek. U žen po menopauze, kde je příčinou procesu řídnutí kostí pokles estrogenů, se pak používá hormonální substituční terapie estrogeny, která bývá dobře účinná, ale má i svá rizika. Z novějších látek se využívají tzv. selektivní modulátory estrogenních receptorů, bisfosfonáty a hormon kalcitonin. Stimulační vliv na hustotu kostí má i parathormon v anabolické dávce, soli stroncia a také růstový hormon. Tyto látky jsou zatím ve výzkumu a jsou určeny pro osteologická centra, která se zabývají léčbou těžkých a komplikovaných případů osteoporózy.
Závěrem lze říci, že osteoporóza je natolik častým a svými zdravotními důsledky závažným onemocněním, že aplikace preventivních opatření, počínaje obdobím růstu a konče pozdním stářím, se každému z nás vyplatí. Odměnou za vynaložené úsilí nám bude reálná šance aktivního života s vysokou kvalitou až do pozdního stáří.
Autor: MUDr. Bohdan HALTMAR
zdroj: Magazín Vitae
ZDROJ: www.prozdravi.cz
